Stojím pevně nohama na zemi. Hlava je přesně tam, kde má být. Nic mě nerozptyluje a všechno je jak má být. Každý okamžik právě prožívaného dne je bytostně spojen s mou podstatou a já vytvářím jen příjemnou kulisu dne. Škrábu se pomalu na nejbližší kopec, zdolávám výškové metry a tam někde v dálce je vidět místo, kam mířím. Už už se pomaličku blížím, konec je přímo před nosem a já vím, že někde dál po hřebeni vede další cesta. Na mě je, zda se rozhodnu jít dál, budu se potit a stoupat k dalšímu vrcholu, nebo je právě tady a teď můj vysněný konec. Už se rozhoduji jen sama za sebe, nejsem malým dítětem a nikdo mi neurčuje cestu mého života. Jen já sama jsem tvůrcem svého štěstí, které mám a tvořím. Jak se rozhodnu zatím netuším, po chvilce odpočinku a hlubokém rozjímání bude jasné, kam povedou mé další kroky. Bude to dál, nahoru, či dolů, k úbočí? Ať už zvolím jakkoli, samotná cesta je mi cílem...
S důstojností jdu, svou cestu si najdu!
Žádné komentáře:
Okomentovat