Těšit se z ranních červánků,
nechat si klouzat si do spánků.
Být stále svěží a mlád,
i když si mnohdy rád, že jsi rád.
Nemuset sbírat hlasy z popela,
raději, když hraje nahlas kapela.
Nesměle procházet neznámá údolí,
ono to vždycky nakonec přebolí.
Ostatní věci se rozplynou,
jako když světla večer zahynou.
Jako když smíchem se vyléčí,
strachm bolest i nebezepečí.
Nemusíš v koutě stát opodál,
není to místo, kam chodí král.
Zasedni vedle nás v lavici,
rozlij svů úsměv po líci.
Tak se vše napraví v životě,
aniž si připadáš, jak kůl v plotě.
Společně, bezpečně, bezdečně,
cítíš se vždy přec tak bezpečně!
Rukou svou rozevři,
dlaň svou mi dej,
na nic už nečekej,
nic nezmeškej...
Krize má řešení, postav jí lešení!
Žádné komentáře:
Okomentovat