Čím více jsme přitahováni mlhou, tím více se bojíme do ní vstoupit. Je to jako naše myšlenky spojené s koncem života. Víme, že každý člověk je smrtelný, ale bojíme se pomyslet na smrtelnost našich blízkých i nás samotných. Nebojíme se představy smrti a ukončení života tady a teď, spíše chápeme naše odcházení jako bolestný proces. A přitom jej lze pojmout zcela přirozeně, jako něco, co je tady s námi, kam musíme a co je obklopeno nádhernou vůní, lesní cestičkou a milými osobami, které na nás čekají. Některé cesty jsou nekonečné, určitá přátelství věčná a provázející láska bez konce. Tak jako si nasazujeme prsteny a slibujeme si věrnou lásku po celý život, tak se opouštíme a upouštíme od strastí, které nemusíme procházet. Jde jen o nastavení vlastního vnímání a celkového náhledu. Jaký bude a s čím bude spojen? Toť otázka, na níž odpoví až následující čas...
Buď šťastný s tím co máš a hodně si toho važ!
Žádné komentáře:
Okomentovat