Únava útočí ze všech světocýh stran. Nedá spočinout a tělo je jako v plamenech. Pohled z okna na jásající děti a rušnou zahradu vyvolává pocit ještě většího propadu. Přemýšlím, kam se poděla všechna energie, které ještě před chvílí bylo v zásobě dostatek. Nevím a tak hledám cestu z bludného kruhu energetických výdejů a příjmů. To, co bylo nashromážděno je pryč. Nové kousíčky se pomalu nabalují na hromádku a příležitosti se chystají k rozkvětu. Je to jako balzám pro duši i tělo, vědět, že na to množství starostí není člověk sám. Že jsou tady zajíčci, medvědi, psi i čmeláčci, kteří ví, kde je potřeba pohladit. Kdy obejmout, jak povzbudit a čím potěšit. Už jen samotné vědomí bytelnosti a skutečného přátelství je velkou oporou. Až zase budu hledat, vím kde a proč. Neboť oni jsou se mnou, stále a napořád...
Napořád, měj mě rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat