Návraty zpět, jsou jako bys jedl med. Někdy sladké a velmi příjemné, jindy nepříjemné a velmi lepkavé. Člověk svými návraty zjišťuje mnohé z toho, co už dávno zapomněl a objevuje to, co nikdy nevěděl. Vrací se do míst, která jej provázela, dávala jistotu a pocit bezpečí. Zkouší to, co bylo prověřeno a fungovalo, ale dnes už tomu tak není. Někdo se vrací rád, jiný se zasekne v době a někteří žijí jen pro svou přítomnost. Bez minulosti a s jistým prostorem budoucnosti. Co je však lákavé na návratech, je skutečnost cesty zpět v prostoru a čase. Domy se zdají být menší, schody méně příkré a lidé mnohem starší. Co na tom, že i my samotní jsme mnohem starší a větší. Prostě kdysi byla zmrzlina studenější, léto normálnější, jaro voňavější a pomeranče vzácnější. Děti byly samostatnější, rodiče měli více času, každý měl to co druhý a nikdo nijak nevyčníval. A pokud ano, pak na něm bylo něco divného. Dobře, že tyto časy skončily a škoda, že už nejsme dětmi. Růžové brýle si nasadit ještě můžeme, ale už nefungují, jako dřív...
Navracej se zpět, ochutnej zas med!
Žádné komentáře:
Okomentovat