Tak už zase normálně fungujeme. Brzké ranní vstávání, odvézt, zavézt, přivézt. Nasnídat, obléknout a vyrazit za nákupy. Chvíli poté polechtat své nejmilejší a pak už vážně vyrazit do dalšího pracovního dne. Prvního v tomto týdnu, ale druhého v pořadí. Je to jako vrátit se z úplně jiné planety na Zemi a sledovat, jak se to kolem všechno změnilo. Tráva je nějak zelenější, květinky barevnější a nebe modřejší. Uvolnění nastolené po období neklidu a nejasné cesty, je znovuzrozením a nalezením sebe sama. Tam někde jsme ztraceni a potupujeme se kolem a kolem. Čekáme, až nám dojde, jak daleko jsme došli a kolik cesty se nám podařilo společně zvládnout. S výdechem a nádechem, s těžkým krokem i lehkostí v hlase, který byl stále kolem nás. Ještě teď se to zdá jako sen, ale pomalé vznášení se na obláčku zatím neskončilo a je tady se mnou dál. Kam až dojde a co přinese, to se uvidí. Nyní si budu užívat pověstného klidu a dobré pohody...
Sluníčko v duši mi sluší!
Žádné komentáře:
Okomentovat