A je tu další den. Teplý, slunečný, s vyšší teplotou, než jsme předpokládali. My se pomalinku soukáme z postelí a protíráme oči, abychom zjitili, že už nás to zase čeká. Povídání, sdělování, svěřování, smiřování i vzdálené loučení. Byť víme, že musíme být vděční za to, co už máme za sebou, nějak se neumíme smířit s tím, co bychom ještě mohli mít, kdyby nás dálka nerozdělila na dlouhé dny a měsíce. Zítra už zase budeme sami a tak se dnes snažíme užít si každičké společné minuty, která nám ještě zbývá. Počkej, ještě tohle ti musím říct. A já zase ukázat! Loučení pak přijde, my se rozdělíme a vzpomínky zůstanou. S námi, s tebou, na vše, co jsme prožili, co si řekli a sdělili. Měj se fajn a zase přijeď, naše dveře jsou ti vždy otevřené...
Povídej, přeháněj, rád nás měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat