Když onemocní tělo člověka, je to vždycky problém. Ovšem s nemocí duše je to ještě složitější. Není vidět, není slyšet, mnohdy nemá výrazné projevy a nemocný se dostává do zapeklitých situací. Neskutečně trpí a přeje si být jinde a jinak. Nikdo neumí pomoci a každý se dívá zlým pohledem. Tělo je jako z cukru a nic nenasvědčuje tomu, jak duše bolí. Zřejmě proto bychom neměli po každém chtít, aby se hned a vždy tvářil pozitivně. Ona totiž i duše může bolet a druhý netuší, jak moc. Bolest těla zaženeme léky, sedativy či jiným způsobem, ale toto neplatí pro bolení na duši. Tam jsou nejúčinnějšími léky radost porcovaná po kapkách. Naděje s výhledem na to, že bude líp a štěstí, které je potřeba vidět na každém kroku. Jen tak může člověk vyvést sebe i svou duši ze starostí, strastí a negativních nálad, které zahlcují jeho duši. A proto zpívej si zpívej a píseň si pěj, s dobrou náladou, zas bude ti hej...
Tělo a duše jedno jsou!
Žádné komentáře:
Okomentovat