Ani nevíme jak to kolem mě všechno pádí. Ještě stále se cítíme mladí, ale věru, něco na tom je, když potkáváme dospělé děti, které samy mají děti. Byť je v nás zakořeněno předsvědčení, že padesátka, žádný věk, opak je tomu pravdou. Už v "onom" obávaném středním věku se nám pomalu krátí dech, ochabuje svalstvo a myšlenky, abychom honili po kopcích. A tak se není čemu divit, že to, co bychom si měli pamatovat si nepamatujeme. Co bylo dneska ráno zhruba tušíme, ale jak jsme se cítili, když jsme byli malými dětmi na prázdninách u babičky, to si vybavíme zcela přesně. Je to až k neuvěření, ale je to tak. Mentálním věkem jsme sotva vyrostli z plenek, chronologickým věkem se blížíme k důchodu. Na něj si ještě počkáme, ale pomalu a jistě k němu spějeme! A až k němu dorazíme, tak zjistíme, jak bylo mládí krásné. Se vší tou radostí, každodenním těšením se na ráno a dny budoucí. Takže si pojďme ještě užít, dokud jsme mladí, neb staré nás nedostanou...
Buď stále mlád a měj sebe i okolí své rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat