Někdy stojí za to jít si za svým. Nenechat se ovlivňovat okolím a vyrazit do víru života. Jak jinak by totiž člověk dosáhl zážitků a výsledků, které jej v průběhu let doprovází. Sedět doma za stolem, číst si a nic nedělat je fajn, ale ani tento pomyslný klid není radno pokoušet. Čím je delší, tím více dopadá na nic nedělající duši a z nic nedělání je opět nic nedělání... A víme všichni, kam tohle spěje. Přeci nikam. Jen drobný pohyb postačí, aby se rozproudily myšlenky, posunulo poznání a člověk začal na obyčejné věci nahlížet s nadhledem. Ne z dálky, či odtažitě, ale s láskyplnou snahou pochopit skutečnost a zároveň nezabředávat do zbytečných detailů a nepodstatných věcí. Onen nadhled je totiž potřebný k dořešení velkých úkolů i uskutečnění malých plánů. Nikdy totiž dopředu nevíme, z jaké dálky bude z velkého malé a naopak...
Velké či malé, neboj se stále!
Žádné komentáře:
Okomentovat