Neexistuje nic, co by člověk chtěl víc, než snad být zdravý, šťastný, spokojený, fyzicky i psychicky vyrovnaný sám se sebou a ideálně naladěný na každý den. Tolik přání a nikde žádné podpůrné prostředky k jejich dosažení. A tak si člověk hledá cestu, postupně objevuje pomocné síly a zdolává překážky, které před ním stojí. Jednou je t vysoká hora kdesi v italských Dolomitech, jindy zase předlouhá přednáška ve vydýchaném přednáškovém sále a nakonec pohlazení od milované osoby. Tolik jednotlivostí skládá naše štěstí do celku, kterým je vytvářeno. Nelze se zaměřit na jednu věc, aniž bychom přestali vnímat věci související. Snad proto procházíme světem, někdy běžíme, jindy se jen vlečeme a postupně naplňujeme onu představu dosud neexistujícího já. Které je, ale není, které tvoří, ale zároveň neskutečně chybí. Je zde, je v nás, je kolem a nám stačí se jen pořádně dívat. Pohladit, uchytit a nepustit... Jen tak dosáhneme svého. Já, v mém já a pro mé já!
Neboj se riskovat, život není automat...
Žádné komentáře:
Okomentovat