Nožka ťuká, ruce běží, srdce poskakuje v těle a člověk neví, nač se zaměřit jako první. Vnímat sebe, zmírnit přicházející napětí, nebo se raději vyhnout všemu, co by mohlo napětí vyvolat? Není jasné, jak dalece jsou některé kroky jisté a tak v nejistých dobách plujeme s jistotou, že i tohle má svůj konec. A čím je onen konec blíž, tím víc je jasné, že tenhle kus cesty musí zdolat sám! Byť by se rád podělil, není možné dělit nedělitelné. Co sis napsal, za tím si stůj a dobře mířené rady neignoruj. Je totiž dobré vědět, že ty jsou míněny pro dobro věci a konečného úspěchu. Takže se neboj, všechno dobře zvládni a věz, že budeš nakonec spokojen za přestáté úsilí. O co víc jej dneska vydáš, o to víc jej zítra dostaneš...
Neboj se a jdi, tam dál vede cesta tvá!
Žádné komentáře:
Okomentovat