Porážející

Zavřela se vrátka,
přišla velká hádka,
přišel černý mrak,
je to přesně tak.

To co včera bílé bylo,
to se dneska obarvilo,
to je právě světloučké,
jako peří běloučké.

Někdy se to prostě stane,
že nám vítr věc přivane,
která není příjemná,
přesto svůj objem má.

Před námi pak díry zejí,
temnotu nám nabízejí,
ale my se nedáme,
ke slunci se vydáme.

S motýlem a modrou stuhou,
poběžíme dál za duhou.
Pronikneme do podstaty,
budem dobré mámy,
táty....

A tak stále dokolečka,
probíhá ta dnešní tečka.
Nahoru a potom dolů,
sedíme u jednoho stolu.

A sedět zde zůstanem,
dokud vysílením nepadnem.
Dokud budou ruce hřát,
srdce smát se, radovat.

Ať jsou dny jak mají být, v duši, hlavě krásný klid!