Jako hledání pomyslné jehly v kupce sena nám může připadat naše putování za štěstím a vyrovnaností. Jsme konfrontováni neustálým ruchem a spěchem okolí, které narušuje křehkou rovnováhu klidu a vyrovnanosti. Snažíme se zklidňovat mysl, zdravit slunce, splynout s přírodou a naslouchat vnitřnímu hlasu. Nicméně jsme obklopeni neustálou rychlostí, dokonalostí a požadavky na stoprocentní výkony. Nikdo z nás není stavěn na perfektní výkon a proto většina pochybuje. O sobě, svých znalostech, dovednostech, svém vnitřním já a vnějším obalu. Nač to všechno? Vžyť život proběhne mezi prsty a tam, kde jsme byli mladí, už sotva popadáme dech. My i naše já stárneme a skončíme tam, kde většina lidstva před námi. Proto je snad mnohem lepší nechat životu co je životního a nám, co je našeho. Tím nastavíme rovnováhu vlastního života a našeho pobytu v něm. Nebojme se o sebe, i když pochybujeme. Jsme totiž natolik silní, že překonáme většinu překážek a dorazíme ke svému cili. A jaký bude? To právě máme v našich rukou...
Duha je naděje a naše vzpruha!
Žádné komentáře:
Okomentovat