V životě není nutné čekat na křižovatky cest, abychom se rozhodli, kterou cestou se dát. Mnohem lepší je čas od času se úplně zastavit, zhodnotit dosavadní kroky, klady a zápory uskutečněných činů a následně se rozhodnout, jak pokračovat dál. V životě je to spojeno s jistým druhem vlastního poznání, kdy chápeme sami sebe tady a teď, ale zároveň dokážeme pochopit, že jedinou správnou životní cestu najdeme sami v sobě. Cesta se nedá naučit a nedá se chápat jako součást věnšjího pozorování, je jen tím, co nosíme sami v sobě a pro každého z nás je jedinou možností, se po ní vydat. Ke štěstí, lásce, porozumění či radosti žádná cesta nevede, samo štěstí, láska, porozumění a radost jsou cestou. Snad proto bychom měli mít v každé životní situaci dostatek jasné mysli, abychom se dokázali smířit s tím, co změnit nemůžeme a abychom dokázali změnit to, co změnit můžeme. A zejména pak abychom vždy měli dostatek jasného prozření k tomu, abychom dokázali rozeznat jedno od druhého. Neboť v tom je skryta obrovská síla lidské mysli, která nas vede od temnoty ke světlu...
Vnímej světlo, vnímej sebe, koukni na to krásně modré nebe!
Žádné komentáře:
Okomentovat