Člověk občas uniká, ani neví jak. Daří se mu vypouštět informace a filtrovat věci natolik, že zapomene i na vlastní důležitost. Kdy naposledy byl šťastný, kdy se mu podařilo překvapit někoho, koho má rád, kdy se usmíval proto, že byl čemu a kdy byl v souladu s tím, co vnitřně cítil. Tak málo víme o všem, co se děje v našem těle, že ani nevnímáme naše nitro. Abychom mohli pochopit celistvost okamžiku, musíme se ponořit do vnitřních světů, které jsou a přitom nejsou. Každý okamžik je bolestným vzezřením, které nepřináší mnoho a dává ještě míň. A přitom je toho tolik, čeho si můžeme všimnout, co chápat, s čím si lámat hlavu a kam směřovat své myšlení. Jen zachytit tu správnou myšlenku ve správném okamžiku. Položit ji, polaskat, přivonět a propojit s tím, co má být a co by mělo být. Tak naplníme svůj život radostí, láskou a vřelým přijetím sebe, Tebe i kousku azurového nebe...
Barvou modři, tou každý prozří!
Žádné komentáře:
Okomentovat