Řezací

Kousnu sem a kousnu tam,
dřevo kam se podívám.
Špalky, třísky, piliny,
ruce mám jak hobliny.

Přenášet a ukládat,
k tomu vařit, pořádat.
Hlavně že je čistý vzduch,
kolem chaty velký ruch.

Vítr zvuky odnese,
nejsme přeci v pralese.
Pouze jenom na horách,
kde se rodí hvězdný prach.

S hlavou pěkně v oblacích,
s rukou ve svých oblecích,
práce, té se nebojíme,
slibům svým, těm dostojíme.

Klády už jsou poleny,
na hromadě rozděleny.
Štípat už se nemusí,
kamná nám to nezdusí.

V zimě budem se zas hřát,
v teple chaty vzpomínat.
Jak jsme dřevo káceli,
v lese stromky sázeli.

Koloběhem života,
řídí se naše vezdejší robota.
Co si vezmem z okolí,
to mu vrátíme v soukolí
a tak za strom každičký,
vysadíme jeden maličký.

A pak s dobrým pocitem,
vyberem si ten či ten.
Neboť přeci dobře víme,
co my i příroda si zasloužíme...

Řezej pěkně pomalu, ať nejdeš hned od válu!