Jsou lidé a lidé, jedinci a jedinci, tvorové a ti, kteří si myslí, že pouze jejich názor je ten nejdůležitější. Pokud je jim dána moc, získávají neomezený přístup ke všemu, čeho v životě mohou dosáhnout. Ovládají ostatní, řídí jejich životy a dohlížejí na vším, co by je mohlo zajímat. Nejhorší jsou pak tito lidé v zaměstnání. Bez dlouholetých zkušeností, ovšem se schopností jako had se vmíchat do davu a připojit se na tu stranu, která vládne. Postupně vysávat dobré z dobrých a zamořovat jedem ty, jež si toho ještě nestačili všimnout. Přitakávat nejvyšším a čekat, kdy se objeví šance na možné vyšvihnutí se výš. A pak už jen vládnout, rozkazovat, přikazovat a nandávat úkoly těm dole, ovšem za jakých podmínek! Strach, obavy, výhrůžky, varování a počínající deprese jdou ruku v ruce s faktickým vznikem strachu z pracovní existence. Co si pak v takovou chvíli počít? Inu, zachovat chladnou hlavu, zůstat nad věcí a čerpat ze zkušeností, které tu jsou. Nesnažit se probít vlastní hlavou zeď, která vznikla a raději klidnou silou uvážit, co je možné získat a co ztratit. Pokud ztráty převažují, je čas pomýšlet na odchod. Kam, inu to se ukáže...
Boj se jen hlouposti, ta jde až do kostí!
Žádné komentáře:
Okomentovat