Hornická

Antracit, vitacit, harenda,
každého dnes čeká merenda.
Všichni se společně radují,
až se jim řetězy zkracují.

Uhlí je černé zlato,
dolování pak stojí za to.
Horníci černotu milují,
ve své nemotornosti
zde definují...

Práce to byla nelehká,
po těžbě se pořád lká,
vytěžme uhlí, zemní plyn,
bude zas práce pro každý
stín.

Hornická sláva už pomíjí,
dnes, stejně jako před chvíli,
už jenom nová muzea,
nabízí pohledy ode dna.

Přináší pohled na práci,
která nikdy nebyla legrací,
která vždy byla náročná,
pro lidi přímo otročná.

Kdo by chtěl dneska takto žít,
černý a špinavý stále být?
Těžkou a špinavou robotu,
mít každý den i v sobotu!

Díky, že můžem poznávat,
jak těžké bylo uhlí dostávat,
že máme konečně představu,
jak složité to bylo na postavu,
jak těžké to bylo trápení,
pro lidi i pro jejich zázemí...

Pod povrch rádi pojedem, jen když hned spatříme i slunečnou zem!