Daleké cesty, vzdálená území, dneska se pro mě, už nic tak nemění. Batohy vytáhnout, ruksaky nasadit, zítra už mohou dálkou mé kroky znít. Hory se těší, my jsme ti pěší, co dálky neřeší. Jednou jsou tady, podruhé tam, kde jen to krásné je, tam to přec znám. Psi už si štěkají, že nás zas potkají, že se nám ukážou, misku svou vylížou. Odtud až do dálek, bude tu kumbálek, v něm hlavu složíme, sílu svou doplníme. Potom zas vzhůru, až k bílým oblakům, vyjedem na slunce, navzdory všem mrakům. Týdny se překulí, nohy nás obolí, celý svět zdoláme a na sebe zavoláme. Vítejte zase zpět, jaký byl tamní svět? Krásný a veselý, nic nás nerozdělí. Budeme pospolu, budeme stoupati, až v hlavách ucítíš výškové závrati. Pevná zem pod námi, krásné je tu s námi. V srdci se uchová, na příště, na doma. Zážitky zůstanou, na další cesty už zase zvou...
Zažít a užít, v klidu vše prožít!
Žádné komentáře:
Okomentovat