Chovat se eticky, být humánním člověkem není jen sentimentální idea lidstva. Každý člověk by si měl uvědomit, že laskavost, dobrota, morální zásady nejsou jen něčím, co máme v mysli, ale musí být také praktickým prkvem jeho života. Chovat se v souladu s psanými i nepsanými pravidly společnosti, žít podle pravidel a podporovat život, je nejpodstatnější zásadou úcty k životu. V každém okamžiku života se od člověka žádá, aby se sám rozhodoval, do jaké míry může zůstat etickým a v jakých případech se musí podříti nutnosti životu škodit, ničit jej, a tím se provinit. Neexistuje jednotné pravidlo k určení vztahu života a morálky, zejména pak z pohledu světového dění. Proto se musíme vzdát naděje, že ono dění pochopíme a raději zvolit vlastní cestu ke světu, který je nezávislý. Jsme schopni se podřídit pokroku v oblastech vědění a znalostí, ve společenské integraci i pokroku ve zduchovnění, ovšem trvale odmítáme fakt, že naše lidství začíná tam, kde končí naše slova! Každý jsme jiný, ale trvale patříme k lidské rase a máme tedy právo i povinnost vztahu k jinému člověku. Jako nemůže být vlna sama pro sebe, protože se neustále podílí na vlnění oceánu, tak ani my nemůžeme nikdy svůj život prožít sami pro sebe. Jsme vždy jen součástí spoluprožívání života, který je kolem nás. Z toho pak vyplývá naše humanita, jako vedlejší povolání. Spojené s nepostřehnutelnou, o to však důležitější funkcí, pomoci a podpory jiného člověku. Tak jako každý potřebuje trochu času, přátelství, společnosti či práce. Tak i někdo v našem okolí potřebuje nás. Otevřeme tedy oči a hledejme toho, komu můžeme pomoci a stane se naší součástí. Tím nalezneme uplatnění své lidskosti i humanity a jen tehdy budeme na správné životní cestě. Svěříme se vlastnímu myšlení, které nám dovolí dospět k poznatkům a pravdám, které potřebujeme k životu.
Žijme v souladu s humanitou, nebudeme jistě raritou!
Žádné komentáře:
Okomentovat