Zvednout se a jít, není zrovna lehký úkol. Většinou to znamená překonat mnoho překážet a vydržet i to, co ostatní nevnímají. Smutek a únava nás nutí schovat se do tmavého kouta a čekat na chvíli, kdy budeme schopni jít dál. Někdy stačí jen drobný úsměv a jsme schopni zdolat hory, jindy jen podaná ruka má sílu přelévat oceány. V bouřlivých vodách a vichřicích se opíráme o bedra jeden druhému, zvedáme k sobě hlavy a tiché prosby jsou napsány v očích. V té chvíli víme, že jsme tu jeden pro druhého, že máme všechno, co musíme mít a nic není nepřekonatelné. Zvedáme svá těla, srdce i duše a světlo nás doprovází tam, kam chceme spolu kráčet. Pozvedáme ruce jeden k druhému a já vím, že výš už ani nemohu být...
Sama jsem vysoko, s Tebou však ještě výš!
Žádné komentáře:
Okomentovat