A je to tu zase! Jsem kousnutý nemůžu spát, pořád se škrábu a ve snu vidím všechny breberky světa, jak mě požírají. Ach jo, řeknete si v neděli po ránu. Co s tím, když tělo ví a hlava nebere? Netuším a od rána si kladu otázku, co všechno se nám honí ve snech hlavou. Jestli jsou to jen zasunutá přání, nebo poskládané prožitky, či předpokládané směrování. Jen těžko určujeme fakta, po zběsile prožité noci a hluboce přeháníme to, co bychom jinak neřešili. Je zvláštní být tady a teď, nebrat vážně všechna vyřčená slova a zachovat si klidnou hlavu. Nejraději bych utekla, ať si to tu čistí někdo jiný. Já přeci nejsem žádná šmudla, která neuklízí a nechává po sobě válet nepořádek. Asi se opravdu půjdu projít, hodně daleko, ať se nerozlobím a neřeknu něco, čeho bych litovala. Půjdu, půjčím si ňufáka a vyrazíme do mrazivého, slunečného dne a užijeme si více, než jen čištění a hledání toho, co není. Nebudu zavírat oči před tím co je, ale také nebudu hledat kostlivce ve skříni. To dělám v průběhu celého týdne, tak proč i teď? Nezkazím si neděli, takže adieu a někd zase nazdar....
Čištěním proti nepodloženým zjištěním!
Žádné komentáře:
Okomentovat