Odvaha je ctnost, kterou si lidé váží. Když o někom prohlásíme, že je odvážný, předpokládáme, že vykonal nějaký velký skutek, překonal velehory a skolil draka. Odvaha však může být i v mnohem menších, každodenních věcech. Od malička se učíme nebojácnému vystupování, odvážnému překonávání velkého strachu z neznámého a skutečně čelíme drobným výzvám, které nám život přináší. Někdy je odvahou pustit se na tenký led, jindy vystoupit na pódium a přednést báseň. Pro jiného může být odvahou čelit nastavené výzvě, kterou přinesly změny v rodině či na pracovišti. Většinou tvrdíme, že jsme odvážní a snažíme se všemožně čelit výzvám, které přicházejí. Přesto je tu výzva, kterou málokdy dokážeme dokončit. Jsme-li odvážní, měli bychom svým životem jít s nepřekonatelným štěstím. Byť chápeme odvahu jako fyzicky projevované hrdinství, může se více projevit ve vnitřním úsilí překonat sám sebe. Jednou s překonáním vnitřního strachu z velkého vystoupení, jindy s přesvědčením obětování vlastního života, pro spravedlivou věc. Nelze tvrdti, že fyzická statečnost je silnější než ta morální. Každá má svou hloubku, sílu a intenzitu a není jednoduché čelit tváří v tvář bolesti, nebezpečí úrazu či faktu, že jdeme proti mínění jiných a riskujeme své zesměšnění či odsouzení. Odvaha je vždy o nutnosti čelit strachu, jehož překonáním posouváme své hranice a uvolňujeme své vnitřní já ze zajetí. Buďme tedy odvážní, zkusme se dívat na svět jako na výzvu ke statečnosti a dosažení jednoty vnitřní i vnější celistvosti naší odhodlané osobnosti!
S odvahou za rozvahou...
Žádné komentáře:
Okomentovat