Sněhové vločky se pomalu sypou z oblohy. Přítmí a chladný vítr je důkazem, že venku vládne paní Zima. Je zvláštní dívat se z tepla pokoje ven a vědět, že tam někde jsou mnozí, kteří nemají takové štěstí jako já. Jsou nuceni spát venku pod otevřenou oblohou a jí jen tehdy, když se namanou do blízkosti zbytků, které vyhazujeme. Je těžké si představit, jaké věci se člověku honí hlavou, když ví, že stejně jako v předchozích dnech bude zase venku. Bude čekat, až se někdo smiluje a podaruje ho něčím k snědku, či drobnými penězi. Jsem natolik soudná, že chápu potřebuj některých lidí žít svobodně, nespoutaně a bez závazků. Ale také předpokládám, že mnozí z těch chudáků na ulici si tuto cestu nezvolilo dobrovolně. Kdo by chtěl být bez domova, bez hmotného zajištění a žít jen z toho, co zbude? Snad nikdo mezi námi není takový, kdo by sám vyhledával a činil kroky k tomu, aby se bezdomovcem stal. Věřím, že mnozí z těch, kteří jsou dnes na ulici najdou cestu zpět do bezpečí civilizace a snad při příštím pohledu z okna budu méně trpět, když si na ně vzpomenu. Jisté je, že až dnes večer budu sedět v pohodlí domova poděkuji za všechny své dary, které mi vesmír dává. Za to že jsem, že mám své kluky, že máme teplý pelíšek a můžeme být tady pro sebe a spolu.
Po vděku, přines další deku...
Žádné komentáře:
Okomentovat