Oslavy jsou v plném proudu a já sedím s hlavou skloněnou. Přemýšlím nad nesmrtelností brouka a vím, že stejně na nic kloudného nepřijdu. Po včerejším zmatku v kuchyni, obchodě a bujarých oslavách jsem ráda, že dneska vím, kdo jsem a jak se jmenuji. Proto budu odpočívat a nebudu se pouštět do žádných velkých akcí. Ono samo nakupování a drobné domácí úkoly mě vytíží i tak. Než se stačím otočit, je tady poledne a s ním přicupitá moje stádečko k obědu. Do té doby, ale jsem tady sama a užívám si klidu i volnosti. Málokdy se podaří, abych si mohla užít každý koutek našeho brlohu, aniž by za mnou stál některý z medvědů a nečichal, co čmuchám. Proto se dívám, mám oči otevřené dokořán a těší mě, co vidím. Obrázky, fotografie známých tváří, knihy, květiny a věci na svých místech. Jsem za to ráda a uklidňuje to moji, dnes tak zběsile utíkající duši. Je hezké být tady sama, ale ještě pěknější to bude, až zase budeme všichni! Tak hurá hodiny, šup, ať už je tu jeden i druhý můj kluk!
Samota není němota...
Žádné komentáře:
Okomentovat