Tichý smích se pomalu vznáší nad krajinou. Mezi mraky se občas mihne měsíc. Všude panuje klid a mír. Uvnitř probíhají tisíce příběhů a zvláštních událostí, které nevidíme. Možná tušíme, možná víme, přesto chodíme kolem a málokdy máme čas se zastavit a přemýšlet. Neustále se snažíme procházet zaběhanými cestičkami, prošlapáváme další stopy a neustále věříme, že nás naše kroky zanesou, až na okraj našich přání. Některá už notné zaprášená, jiná poměrně nová, přání, sny a skutečnost? Být tady, být tam, prožívat sen a snít o skutečnosti. Oprašujeme si svá přání, chráníme naše sny a zapomínáme žít. Každý jen je jedním velikým snem. Každý smysluplně prožitý okamžik je poženáním. Mozaika záležitostí se skládá a my opět věříme, že další den bude tím méně zaprášeným. Věříme, proto putujeme a s odvahou se vrháme do víru dění, abychom na konci zjistili, že nebylo potřeba hledat. To co opravdu potřebujeme máme, je to přímo v nás a není to zimní mráz. Zkuste oprášit poznání a dojdete k poznání, že život je víc, než je neustále hledání...
Zaprášený den, s poznáním dobrého jen!
Žádné komentáře:
Okomentovat