Neobvykle změjí slova, řinou se jako vodopád a slučují myšlenky, které by nás ani nenapadlo spojit. Každé specifické slovo je zvláštní a voní novotou, neobvyklostí a příslibem zvláštního. Stojíme uprostřed právě rozkvetlné pouště a sledujeme Jericho, jindy chutnáme kaki a dál vdechujeme vůni pižma. Svět je plný cizokrajných míst, pokrmů, jmen i názorů. Je plný specifického spojení historie, filozofického pohledu na lidský život a vlastního života. Každý máme svou kulturu, historické kořeny a specifické poznání, které bráníme, bereme za své a vnímáme jako základ. Není proto divu, že se jsme mnohdy ochuzeni o chutě, vůně, názory a společenské praktiky cizích krajů. Jak zajímavé by bylo cestovat po světě a v každé zemi, co jich na zeměkouli je, vybrat jen jednu jedinou, charakteristikou zajímavost či cizokrajnost. Dokázali bychom to vůbec? Nebylo by to čistě subjektivní poznání? Kolik je lidí, tolik je chutí, vůní i dalších vjemů. A vybrat pouze jeden rys je opravdu obtížné. Co by charakterizovalo českou společnost? Byla by to věc, specifická chuť, vlastnost či zvukový vjem? Těžká otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. A snad ani nejchytřejší jedinci by si s ní neporadili. A pokud ano, byla by obecně platná? A teď babo raď a dědku suď!
Den plný exotiky a neobvyklosti všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat