Nejistota, hučení, tepavá bolest v hlavě. Měsíc v úplňku a noc jako den. Smím vůbec doufat, že přijde den, kdy noční můry odplynou a světlo dodá okolí jeho pravidelné tvary? Je možné, že dnešek bude zlým snem či královským dnem. To v tuto chvíli ještě netušíme. Při pouhém pohledu unavených očí vnímáme tmu, drobné náznaky probouzejícího se města a samotu svého těla. Není to osamělost, je to tíseň samoty, prázdnoty a tisíce otázek letících hlavou. Emoce pracují, tělo pulzuje, hlava promílá a svět je jednou velkou směsicí nálad, nápadů a emocí. Jen my jsme ztraceni, bez vody, bez jídla, bez ducha. Život pulzuje, tepe a volá, jen pohnout tělem. Veselí, radosti, přetvářka, starost, čekají za dveřmi, číhají na duši. Ne dnes se nedáme, jindy se poddáme! Dnes ještě není den ztracení, zmýlení, ten přijde později, až budem starší i moudřejší. Dnes je den směsice, úplňku měsíce. Snad proto vyskočím a začnu den, abych jej prožila s veselostí jen!
Směsici radostí, bez tmavých myšlenek a starostí, všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat