Člověk chodí po světě a hledá. Postupně poznává svět, rozšiřuje obzory a přijímá myšlenky autorit, jako podstatu svého poznání. Spolehlivost měří podle úrovně a hodnocení společnosti. Mnohdy nepřemýšlí a skepticky nepodrobuje informace dalšímu zkoumání. Přijímáme, vnímáme, spoléháme a přesto je naše poznání plné omylů, chyb a váhavých kroků. Je to dáno odlišností povah, odlišností poznání a úrovní důvěry každého z nás v minulé poznání. Jsou lidé, kteří slepě přebírají vše, co bylo publikováno a dále nehodnotí. Pak jsou ti, co vše podrobují přísné kontrole a akceptují to, co sami poznají. Poslední skupina stojí někde na pomezí, přemýšlí, hodnotí, ale cosi berou jako neoddiskutovatelný fakt. Jako že jedna plus jedna jsou dvě a nikdy jinak. Díky každému poznání máme určité výsledky, které nám dále prohlubují poznání. Obecně poznání člověka, jako jednotlivce, ale i člověka, jakou součást lidské společnosti. Ať už patříme ke kterékoliv skupině platí, že kritéria spolehlivosti si nastavujeme sami a proto je nelze zobecnit. Jistá úroveň skepticismu vůči vědomostním nárokům je součástí života každého z nás, ať je nám pět, čtyřicetdva, či stopět. Snad proto berme každý výklad, každý text i každé poznání či prezentovanou informaci s jistou dávkou skepse a důvěrou v nové poznání. Teprve tak si nebudeme připadat jako bosí v trní!
Poznání s radostí a vědomostí s hodnotou...
Žádné komentáře:
Okomentovat