Co nutí člověka vstávat, chodit do práce a prožívat kolotoč povinnosti? Je to potřeba financí, uspokojení z práce, nebo nutnost obstarat hmotné zázemí? Ať je to cokoliv, je to vždycky dostatečný důvod, abychom ráno vstali z vyhřátých postelí, ještě za tmy rychle spořádali snídani a už za běhu vypravili děti do školy. Pak už sami, s pocitem zmeškaných minut, rychle ukusujeme cestu do práce. Už se vidíme při řešení včera nedokončeného úkolu, zpracováváme analýzu a připravujeme podklady pro další práci. V jednom koloběhu ani nezaregistrujeme, že se blíží poledne a s ním čas oběda. Pauzy, kdy hlava vypíná a do činnosti se zapojuje žaludek. Což o to, jídlo krásně voní, ale ještě se musím poradit s kolegou, jak vyřešit situaci, která nastala. A místo klidné půlhodiny jsme opět v jednom kole. Nasázíme do sebe pomalu chladnoucí oběd, v hlavě návrh řešení zaseknuté desky a hurá opět ke stolu. Pracuji, pracuješ, pracujeme, odpoledne se vykulí a je čas pospíchat domů. Za úkoly, domácími pracemi, nákupem... A když se podaří dokončit domácí povinnosti, nastává vytoužený čas odpočinku. Oči se klíží, tělo se nechce pohnout. Jediná cesta je tam, kde pocítíme úlevu. Zase další den, kdy jsme to zvládli! A co bude zítra? Netuším a raději se na to klidně vyspím.
Opakováním dojdeš moudrosti i vlastního mistrovství...
Žádné komentáře:
Okomentovat