Encyklopedie, acidofilie, psychopedie, oftalmologie, stomatologie, klaustrofobie, logopedie, Normadie či Tanzánie. Kolik slov, tolik významů, kolik lidí, tolik interpretací. Ideální případ pro někoho, kdo se vyzná. Ale kolik je takových, kdo se vyzná, kdo pozná a kdo zná? Dá se podle významů a jejich lidských interpretací usuzuvat na další vztahy či životní postavení? Osobně se domnívám, že mnoho cizích slov nikomu nesvědčí a měli bychom se držet českého jazyka. I když vím, že někdy je to dost těžké, vyjádřit složitost vztahů a myšlenek, v našem už tak zamotaném jazyce. Snad proto respektujeme příval cizích, převzatých a importovaných slov z jiných jazyků a potom nelze neslyšet chyby, kterých se lidé dopouští při jejich špatné interpetaci. Jisté je, že cizích slov je mnoho a člověk je nustále konfrontovám s nějakou tou pedií, fobií či zomií. A musí se s tím naučit žít, pracovat a používat. Ovšem doporučuji, zkusme mluvit rodným jazykem. Je tak barvitý, kouzelný a krásně mazlivý, jako jiný jazyk nedokáže. Zkusme být hrdí na dílo našich předků a všechny pedie i fobie hodně za hlavu. Mluvme tak, jak nám jazyk narostl a přeskočme všechny ismy, cismy či idie. Vždyť kouzlo rozkvetlé jarní louky a vonících květin jimi nevyjádříme!
Pedie bez studie a ismy pro narcimsy...
Žádné komentáře:
Okomentovat