Teplota jako v létě, dusno se valí přes naše těla. My pomalu stoupáme, krok za krokem se valíme na ochoz kupole. Ještě pár kroků a jsme nahoře. Výhled úžasný, všude vzduch i vzruch. Kolony malých droběčků se posouvají námstím, aby krůček za krůčkem objevily to, co je tu mnoho let. Volnost výhledů, střet ideologií i vůně neznámého. Snad není nikdo, koho může nechat tento jedinečný zážitek bez další odezvy. Dokola proudí davy chtivých návštěvníků, procházejí neskutečným mumrajem hlasů, jazyků i barev. Je to zážitek, který nelze vymazat, přesto nelze srovnat s ničím dalším. Duchovně vyhaslý, intelektuálně potenciální a skutečně neskutečný. Člověk zde stojí a hlavou mu běží jediné - je to opravdu dílo člověka? Je možné, aby to jednotlivec měl pro sebe? Neměl by zachovat přístupy pro další zvědavce? Nelze předpokládat, co by mělo být. Mnohem důležitější je tady být. Dnes, zítra i stále dál, aby Vatikán tu stál. To je modlitbička veliká, od vešekrého publika. To je přání jediné, ať Vatikán mě nemine!
Papežské požehnání, bez ustání všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat