Ranní probouzení, školení, pracovní úkoly, domácí povinnosti - dílky života, kousíčky reality a možnosti pohledu. Každé je určitou fází dne, či etapou lidského bytí. Někdo se probouzí, jiný jde spát, někdo se nenávidí a jiný má rád. Co rozhoduje o skutečné podstatě našeho života? Jaké by bylo bytí bez dob a mezidobí? Byl by život zajímavější, pokud by byl pouze klidný? Nebo potřebujeme vzruchy, úlety a ztřeštěné nápady s myškou? Nevím, zda lze nalézt mnoholičný lektvar lidského prožitku. Vím však, že každý jsme jeho tvůrci, uživateli i nositeli. Neseme si dílečky skládanky, odrazy situací a reagujeme podle předem žitých i uskutečněných stavů. Jsou dny, kdy milujeme vše a všechny, kdy je srdce otevřeno každému nápadu a nic nemůže zastavit živelnost v nás. A pak jsou i dny opačné, kdy jen tupě sedíme, zíráme na svůj život a nestačíme se divit, co všechno se nám pod rukama tvoří. Nežijeme totiž ve vzduchoprázdnu, narážíme na okolí a musíme se vyrovnat s mnoha jedinečnými skutečnostmi, které nás ovlivňují. Snad proto jsme někdy veselí a jindy smutní. Je to dáno i každodenním vnitřním prožitkem, který se zapíše pod kůži a působí na nás. Snad proto je vhodné se vyrovnat s tím, co změnit nemůžeme, pokusit se nebojovat proti neviditelným nepřátelům a s úsměvem řešit to, co se před nás postaví. Vždyť je to jen zkouška našeho bytí a reakce na žití...
V obdobích těžkostí hledej slunce, v obdobích radosti blízkou osobu!
Žádné komentáře:
Okomentovat