Rozhodnutí padlo, cíl je jasný a teď už jen pracovat, studovat a přibližovat se cíli. Někdy stačí malý podnět, jindy člověk potřebuje mnohý čas, aby se rozhodl a odhodlal k činu. Nepatřím ani k jedné skupině, protože mě mnohdy zaskočí samy emoce, které rozhodnou v mém odhodlání. Jednou jsem váhavým střelcem, jindy střílím od boku, ovšem pokaždé s dobrým úmyslem a pocitem spravedlivého soudu. Nemusí to tak vždycky vypadat, ale je to tak! Moje odhodlání mě vede k činům a ty pak k výsledkům více, či méně pochybným. Jednou skončím v římském podzemí, jindy piju kávu a vyhřívám se na výsluní a za chvíli už zase křepčím okolo kuchyňské linky... Inu nevyzpytatelnost je moje druhé já, i když pro ty co mě znají platí, že přesně ví a dokáží odhadnout, jaké budou mé reakce. Snad proto mě mé okolí vnímá jako odhodlanou osobu, ochotnou přidat se ke každé lumpárně a drobným radostem, vyslechnout při starostech a pomoci v nesnázích. A tak by to mělo být, vždyť tu nejsme jen proto, abychom jen soudili, ale také abychom pomáhali, byli a žili společně. Tak si to užívejme plnými doušky a odhodlaně pojďme ke svým vysněným cílům...
Den plný nádherných rozhodnutí a odhodlaných reakcí!
Žádné komentáře:
Okomentovat