Sedím tady sama ve tmě a přemýšlím. Myšlenky se míhají v hlavě a já se snažím zachytit tu nejzajímavější pro dnešní den. Bude to příprava na skutečnosti, které se uskuteční, bude to nový pohled do budoucnosti, nebo jen vyrovnanost a klidná mysl? Nemohu se rozhodnout a tak stále váhám. Program dne je jasný, jen myšlenky ještě nejsou připraveny na jednotlivé možnosti. Ráda bych si už v tuto chvíli řekla, že hlavním bude pohodvý den. Ale to nelze předpokládat, proto otálím se svým myšlenkovým rozhodnutím. Budu v klidu vyčkávat a uvidím, jak se to vyvine, nebo půjdu do světa se vztyčenou hlavou a přesným cílem? To je to, co musím rozhodnout, abych nebyla příliš překvapená, zaskočená a večer unavená... Možná to vnitřně zbytečně prožívám, ale jedno vím, kdo je připraven, nebývá zaskočen. Kdo má představu o svém konání, dosáhne svého cíle. A můj cíl? Ten je celkem jasný, úsměv na rtech, rozvážnost a odhodlání nevzdat se ve svém úsilí a dosáhnout pevného obětí od života, světa a blízkého okolí. Zahalit se do obláčků poznání, radosti, tělesného tepla a vůně známých míst. To je pravý den, to je můj účelně strávený sen! Někdy i samoté žití je statečným činem. A já chci být statečná, užitečná a pak budu vděčná.
Za statečný den, bez váhání jen!
Žádné komentáře:
Okomentovat