Rozděluji, třídím a trochu se pídím, pro zbytcích zážitků minulých dnů. Římem jsem prošla, památky viděla, přesto si připadám, jako duch bez těla. Kousíček duše mi vzal ten Řím a já teď nevím, co udělám s tím? Půjdu a vyhledám střípečky radostí, vytvořím mosty do minulosti. Udivím, uslyším, všechno se promíchá, ač se zdá, že každičký dále jen pospíchá. Já si tu sedím a dělím své poklady, aby se dostaly z těla až do hlavy. Umístím, roztřídím, krásně se uhnízdím... Řím je tu, Řím je tam, nikam už nespěchám. Oči své zavřu a srdce se otevře, nikolik pánové, není to bláhové. Jen tak se přesvědčím, že včera byl tu Řím. Dneska se miloučce, sladce a heboučce, polaskám vzpomínkou a budu zase maminkou...
Být vším i ničím, dokud se dá!
Žádné komentáře:
Okomentovat