Ničivá bouře se přehnala přes mou hlavu. Já tu teď sedím, sotva lapám po dechu a snažím se zachytit střípky vlastní existence. Jak málo stačí k uragánu a kolik úsilí k napravení jeho škod! Ve srovnání se silou bouří, je naše lidské úsilí jen drobečkem, částečkou, útržkem. Vzdorujeme, zachytáváme stébla letící kolem a pevně věříme, že horší už to nebude. Trpělivá tvrdošíjnost a nezlomná vůle přemůže i nejhorší nepokoje a na obloze opět vysvitne sluníčko. Usměje se, zahřeje tělo i duši a hned je zřejmé, že život není jen pouhou existencí, ale významným bytím a skutečností. Jen po velkých bouřích se člověku uleví a vzduch tak nějak krásněji chutná. Jen tak může být vybojována výhra, ať už nad sebou, nebo ostatními. Vítězství ducha nad hmotou, přejícnosti nad lakotou a vůle nad neochotou! Proto bojuj, bojuj neustále, ať vítězství je na dosah. Každý ať si na něj sáhne, ať už žena nebo šáh... Stále ovšem platí, že ten kdo boje vyvoválá a v nich se vyžívá, či zastašuje, má malou duši a víc se bojí sám. Proto není třeba bát se boje, i když vyvolají nepokoje, svět se zase uklidní a my opět budem solidní. Život je krásný, proto jej žijme, boje jsou zvláštní, proto je ignorujme!
Za sličný den, pro každého jen...
Žádné komentáře:
Okomentovat