Pomíjivá

Člověk se pomalu plouží světem,
těší se, raduje, že už bude květen,
jaro a květiny, odplaví únavu,
to si pak dáme své ruce za hlavu.

Vydechnem, protáhnem,
ruku svou natáhnem,
půjdeme za koncem,
půjdeme za láskou,
půjdeme do kopce,
půjdeme bez konce.

Toulání nabízí lákavé poklady,
tu střípek skleněný,
tu milé pohledy.

Putovat krajinou,
střídat ji za jinou,
zjistíme konečně,
že nebe je konečné.

Že barvy mění se,
že slunce zachází,
přesto se člověk tu
po zemi prochází...

Pátrá a shání se,
po lásce,
po kráse,
po lidském vědění,
po kráse toužení.

Ve chvíli poslední,
zvonky se rozezní,
čas se pak rozplyne,
všechno tu pomine.

Zůstanou vzpomínky,
zůstane poznání,
že blízkého člověka
k nám něco dohání.

Není to potřeba,
není to požitek,
je to i laskavost
a lidský prožitek.

Co jednou pomine,
v hlavě se usadí.
Odtud pak krásu svou,
kdykoliv naladí...

Pomíjivost myšlenky a konečnost poznání všem dobrým lidem!

Prospěšná

Žijeme život plný spěchu a velkých slov. Ani si neuvědomujeme mnohé činy, které nás provází. Soudíme, mluvíme, dumáme a ztrácíme čas milovat svět kolem sebe. Zaujímáme postoje ke skutečnostem, věříme prázdým prohlášením, nehledáme pravou podstatu a lásku všeho bytí. Život běží, naše názory se proměňují a na sklonku života zjistíme, že dozrát není jen zestárnout, ale i nabýt nadhledu. Optimismu, pozitivního posuzování věcí a jisté míry prospěšnosti. Díky ní je člověk klidnějším, vnímavějším a také otevřenějším čelit negativním skutečnostem, které přochází. Každá věc má totiž svůj rub a líc. A je jen na nás, kterou stranu si zvolíme. Zda půjdeme životem jako bručouni, kteří vše posuzují z té negativní stránky. Nebo budeme věčnými optimisty, věřícími v lepší a krásnější svět. I samotný pohled rozhoduje a umožňuje ovlivňovat sebe, svět kolem nás i životní nálady.

Blahodárné zahřívání a optimismus bez váhání všem!

Toužebná

Sny, přání, touhy a odvaha na jejich realizaci je stálou přítomností. Člověk je tvorem neustále toužícím, jdoucím za svými sny. Žene se stále za něčím novým, lepším, výkonnějším, barevnějším, levnějším a chytřejším. Já se ptám, kde zůstal zdravý růzum a zlatá střední cesta? Je možné neustále něco žádat a nic nedávat? Je možné být stále lepším a přitom neztrácet jinde? Mnohdy je touha spojená s vlastnictvím a hmotnými statky. Zjistíme, že máme po čem jsme toužili a přesto nejsme spokojení. Štěstí není o vlastnění, je o vnitřním dobrém pocitu a radosti, poskládané z mnoha drobných dílků. Úsměvů, pohlazení, slov a vzájemnosti. Spojení s duchovním rozměrem je větším přínosem, než návaznost na hmotné statky. Toužit je krásné, chtít je dobré, vlastnit je svazující a hromadit je nic neříkající. Zkusme své touhy podřídit vyšším cílům a radostem, oprostíme se tak od otroctví hmoty. Nic nepřináší, spíše tíží a svazuje ducha v jeho rozletu. Roztáhnout křídla, dát očím přirozený lesk a neztratit sebe sama v záplavě nástrah a věcných lákadel. Tužme svá těla, aby chtěla i měla, ale vždy v rovnováze ducha a hmoty!

Touhy a přání, nic jim nebrání... snad jen lidské zrání...

Jarní Velikonoce

Nejkrásnější svátky v roce jsou tu opět po roce. Jaro se dobývá do našich životů a příroda se pomalu probouzí. Je to jako by se probouzelo i něco v nás, co jsme nechali v zimních měsících spát. Něco krásného, milého, voňavého, s huňatým čumáčkem a vonící právě rozkvetlými květy. Kluci kolem pobíhají, naháněji holky a snaží se jim rozprodit krev. Studená voda teče proudem a všude je cítit to, co už dlouho ne. Energie, nadšení a znovuzrození, které potřebujeme k očištění těla i duše. Nechejme si zdát svůj krásný sen a proměňme jej v plnost jen...

Jaro plné radosti a štěstí každému novému životu!

Krtincová

Velké hromádky hlíny postupně objevují svou důstojnost. Zahrada je plná drobných kopečků a některé se třpytí pravou novotou. Krtek se snažil a procházel organizovaně sem i tam. Všude kam oko dohlédne je hromádka. Inu krtek je malý pán, ale velký pracovník. Nepodcenil nic v zimní přípravě, nachystal si síly, prospal část dnů a jeho síla je teď plně vidět. Kolečka se vrší, lopata běhá sem i tam a zahrádka se hnědá krásně prokypřenou zeminou. Příroda je zde na dosah a sluníčko zahání všechny minulé chmury. Skřivánek zpívá, vítr sem klidně nese poselství jara dál. Země vydává svou typickou vůni a krtek stále hrabe. Pořád, zlořád...

Krtinec ke krtkovi a veselost k jaru!

Bílá

Sobota se třpytí svou volností. Já si tu sedím a rozjímám. Běžné pracovní pvinnosti jdou stranou, energie, síla i chuť jsou na minimální hranici. Zkušenost velí nechat problémy odplavat a myslet na něco příjemného. Huňatý králičí kožíšek, drobné kapičky deště, sluneční paprsky a dobré jídlo. Nálada se vylepší, černé mraky odplují a v duši zůstane jen klid a očištěná mysl. Na nic nemyslící, vše objímající a hlavně čekající nutnýc změn. A ty přijdou, nastanou a odezní, tak jako vždy vše, co život přinesl!

Bílý den, bez mráčků jen...

Vyčerpaná

Na pokraji sil, zvládáme své povinnosti a s příchodem volna zjišťujeme, že nedokážeme ani zvednout ruku. Necháváme se pohlcovat problémy a starostmi, které jsou všude kolem nás. Nedokážeme zastavit čas, který neuprostně běží. Sedíme s odkrytou hlavou a tisíce myšlenek proudí sem i tam. Co udělat, aby energie přicházela stejně rychle, jako odchází? Jak účinněji pracovat a nebýt stále na pokraji úžlabiny? Nelze stanovit jeden přístup, či možný pohled. Přesto doufáme, že nám se podaří vniknout do tajů poznání tak daleko, abychom pochopili. Abychom poznali a abychom věděli. Vyčerpní není jen důkazem naprosté neochoty jít dál, ale i důkazem, že člověk je jen hromadou nervů, svalů, konečné energie i poznání. Jak hluboké i široké obzory se otevřou, je jen a jen na něm. Snad proto zkusme být tím, čím chceme i můžeme..

Hluboké pochopení a drobné trápení, bez nadšení!