Sny, přání, touhy a odvaha na jejich realizaci je stálou přítomností. Člověk je tvorem neustále toužícím, jdoucím za svými sny. Žene se stále za něčím novým, lepším, výkonnějším, barevnějším, levnějším a chytřejším. Já se ptám, kde zůstal zdravý růzum a zlatá střední cesta? Je možné neustále něco žádat a nic nedávat? Je možné být stále lepším a přitom neztrácet jinde? Mnohdy je touha spojená s vlastnictvím a hmotnými statky. Zjistíme, že máme po čem jsme toužili a přesto nejsme spokojení. Štěstí není o vlastnění, je o vnitřním dobrém pocitu a radosti, poskládané z mnoha drobných dílků. Úsměvů, pohlazení, slov a vzájemnosti. Spojení s duchovním rozměrem je větším přínosem, než návaznost na hmotné statky. Toužit je krásné, chtít je dobré, vlastnit je svazující a hromadit je nic neříkající. Zkusme své touhy podřídit vyšším cílům a radostem, oprostíme se tak od otroctví hmoty. Nic nepřináší, spíše tíží a svazuje ducha v jeho rozletu. Roztáhnout křídla, dát očím přirozený lesk a neztratit sebe sama v záplavě nástrah a věcných lákadel. Tužme svá těla, aby chtěla i měla, ale vždy v rovnováze ducha a hmoty!
Touhy a přání, nic jim nebrání... snad jen lidské zrání...
Žádné komentáře:
Okomentovat