Stříbrná

Jako včera zdá se mi,

že nebe je vždy na zemi.

Že hvězdy při nás stály,

jako by se smály.

 

Svoje ano zašpitnu,

společné roky si promítnu.

Sotva jsme se otočili,

čtvrtstoletí jsme oslavili.

 

Jeden den a druhý týden,

ať je květen, nebo říjen.

Dny už sotva počítáme,

jsme rádi, že se společně máme...

 

Přibyly mi jistě vrásky,

přesto jsem stále plná lásky.

Za mnohé Ti děkuji

a stále dokola slibuji,

že budu tady, budu s Tebou,

ať ruce hřejí, nebo zebou.

 

Ať slunce, mráz nás provází,

ať život je pln nesnází.

Když vím, že Tě blízko mám,

všechno s Tebou překonám!

 

Díky za vše medvědi, co někdy něco nevědí...

Dnešní

Nejdůležitější čas v životě je ten, který jsme nepromrhlai zbytečně. Ten kdy žijeme přítomným okamžikem, kdy jsme tady a teď. Užíváme si přesně to, co děláme a naše mysl neputuje někam, kde není nic než spěch, shon a neskutečný stres. I když si uvědomíme letitou pravdu, že minulost již nedokážeme změnit a můžeme se z ní pouze poučit. Když pochopíme, že budoucnost jsou jen a jen naše představy či domněky toho, co by mohlo být, ale možná nebude. Pak nám zůstává to nejcennější - přítomný okamžiky. V něm můžeme ovlivnit svůj život, v něm žijeme, tvoříme, radujeme se a pláčeme. V jasné přitomnosti jsme těmi, kterými být máme a můžeme pracovat na tom, kým bychom mohli být. Bez minulosti není budoucnosti, ale bez přítomnosti není nic!

Dnes jsi Ty...

Věkovitá

Byť ještě nejsme tak staří, už nám některé skutečnosti dělají problém. Snažíme se vyrovnat s realitou, která se pořád žene vpřed a nacházíme prázdná místa. Hluboké propasti mezi tím, co by mělo být a tím, co doopravdy je. Jako morální pochodně se snažíme bránit náš svět, ale občas narážíme. Na nepochopení, na zlobu, na závist a chytráctví těch, kteří jsou všude kolem nás. Přitom stačí málo, nechat se poučit věky a pochopit, že dělat stále tytéž chyby není správnou cestou. Chybovati a objevovati vlastní prostor je důležité, ale bezohledně si prosazovat svou a bezostyšně se tím chlubit, je arogantní. Tedy takové, jaké vidíme kolem sebe. Máme pravidla, máme nepsané normy a zákony, ovšem nikdo se jimi neřídí. Jen Ty a já... Vím, že je to těžká cesta, ale už jsme se jí dali, tak vytrváme. Sice za budeme za blázny, ale spolu!

S věky sílím, láskou šílím...

Koutecká

Vstávání ještě před východem slunce. Chystání svačiny a vydatná snídaně. Pak ještě napsat krátký vzkaz a můžeme vyrazit. Chviličku se svezeme, potom už půjdeme po svých. Prvních čtyřista výškových metrů nám pomůže lanovka. Další stoupání je už jen a jen na nás. V tichu a společném souzení stoupáme výš. Obdivujeme krásné výhledy do okolní krajiny. Kocháme se podzimně se barvící krajinu. Užíváme si každého kroku a jsme nadšení z blízkosti toho druhého. Za chvíli jsme na prvním vrcholu uměle vytvořené přehrady v Jeseníkách. Zde jen několik fotek, plán další cesty je jasný. Františkova myslivna a odtud na hlavní hřeben Jeseníků. Potom po stopách nedávno minulých až na Švýcárnu. Tady se občerstvíme a vyrážíme zase dál. S přibývajícími kilometry nás pomaličku začínají bolet nožičky, ale radost nás neopouští. Nakonec, po dvaceti osmi kilometrech a šesti stech výškových metrech nahoru a tisícidvoustech dolů, dorážíme do cíle dnešního dne. Tam, kde jsme ráno startovali, dnes i končíme. Teď už hurá za grilováním a kouzelným večerem...

Díky za nádherný den!

Živobytná

Už se sypu, už si pádím,

copak já to zde vyvádím?

Chystám, dělám hromádky,

nestíhám žádné hádky.

Kolem vzduch si jenom sviští,

jako herec po jevišti.

 

Jako bruslař po ledu,

plném velkých medvědů!

Rozhodit se nenechám,

dobrou náladu vždy mám.

 

Sobota je na spadnutí,

nás to volá k vypadnutí.

 

Z kolotoče běžných věcí,

do klidu a volna, přeci!

 

Takže ahoj chatičko,

bude nám tu teplíčko...

 

Krásný den a klidné bytí, to je báječné živobytí!

Schopná

V čem jsi dobrá, na to pracuj. To zdokonaluj, vylepšuj a používej tak, aby tě vydaná energie obohacovala a dodávala ti sílu na další cestě. Tyto naše zvláštní talenty jsou velkým darem od Boha. Umožňují nám cítit se ve svých životech výjimečnými, s mnoha různými tvářemi i cestami. Jedna nás vede k notám a hudbě, druhá pak k barvičkám a plátnu, třetí k pohybu v běsnící vřavě každodennosti. Důležitým momentem našeho života je hledání svých talentů, jejich nalezení a rozvíjení tak, jak nejlépe dokážeme. Je to dar, poslání i cíl, ke kterému směřujeme a které hledáme. Každým dnem můžeme objevit další dílek skládačky, proto mějme oči otevřené dokořán a vnímejme sebe i svět. Při nalezení a poznání svých talentů vlastně nalézáme i poznáváme sami sebe...

Hledej své schopnosti, nacházej jen samé radosti!

Sebepečující

Péče o své blízké je nám vždycky blízká. Snažíme se poslouchat rady a opečováváme všechny kolem sebe. V běžném koloběhu dne pak zapomínáme, že i my sami jsme osoby, o které je potřeba pečovat. I my občas potřebujeme nechat všechno jen tak ležet a běžet. Máme nárok zabývat se jen sami sebou a neřešit nic, kromě nás samotných. Pečovat o své tělo i duši, aby nám dobře fungovalo a pracovalo tak, jak si jen představujeme. Tohle je přesně to, co zahrnuje sebepečující proces, který rozhodně není sobectvím, ale přesně promyšleným krokem. Proces, kterým zajišťujeme chod našich životů, bez toho, aniž bychom se někde cestou rozsypali, jako zrníčka soli. Je to záměrná cesta, kterou je potřeba se dát, protože jen tak si zachováme čistou mysl a zdravé tělo. To, které bude pomáhat a to, čím budeme pomáhat. Takže heslo zní, měj se rád, pomáhej sobě, abys mohl dále pomáhat i ostatním...

Sebepéče radí, jak se míti rádi!