Jako včera zdá se mi,
že nebe je vždy na zemi.
Že hvězdy při nás stály,
jako by se smály.
Svoje ano zašpitnu,
společné roky si promítnu.
Sotva jsme se otočili,
čtvrtstoletí jsme oslavili.
Jeden den a druhý týden,
ať je květen, nebo říjen.
Dny už sotva počítáme,
jsme rádi, že se společně máme...
Přibyly mi jistě vrásky,
přesto jsem stále plná lásky.
Za mnohé Ti děkuji
a stále dokola slibuji,
že budu tady, budu s Tebou,
ať ruce hřejí, nebo zebou.
Ať slunce, mráz nás provází,
ať život je pln nesnází.
Když vím, že Tě blízko mám,
všechno s Tebou překonám!
Díky za vše medvědi, co někdy něco nevědí...
Žádné komentáře:
Okomentovat