Báječňáková

Záviny, vánočky,
cukroví, houstičky.

Od rána plánujem,
jak to zas přežijem.

Zítra se sejdeme,
do bytu vejdeme.

Dvanáct či dvacet pět,
to ví snad jen medvěd.

To jsou ty vánoce,
co přišly po roce.

To jsou ty oslavy,
kdy máš vždy obavy.

Bude to v pořádku,
nedojde na hádku?

Budeme v souznění,
nic se dnes nezmění?

Netuším, věřím však,
že přijde zas bílý mrak.

Přinese sněžení,
bude dost pečení.

Budeme společně,
budem nám výtečně.

Budeme s radostí,
brát rybu bez kostí.

A pak jak každý rok,
uděláme velký krok.

Všechno má přec svůj řád,
tak proč se už teď strachovat...

Mějme se báječně, krásně a skutečně!

Pomyslná

Srdce plné radosti,
nebojím se hlouposti.
Srdce mé mě zachrání,
před hloupostí ochrání.

Zdraví, štěstí, laskavosti,
není nikdy do systosti.
Každý jej chce hodně mít,
aby mohl dobře žít.

Málokdo však přesně ví,
co se pod povrchem objeví.
Že to není jasná věc,
být zdravý, šťastný svalovec.

Musíme se dosti snažit,
abychom to mohli zažít,
abychom si dobře žili,
spolu šťasně švitořili.

Proto vzhůru přátelé,
rychle, honem z postele.

Pojďme spolu hledat lásku,
do ruky i na provázku.
Pojďme dál a pojďme výš,
vždycky něco objevíš...

Nezastavuj, dále jdi, na své štěstí pomysli!

Rozhovorová

To je jízda! Už je to tady zas. Rok se s rokem sešel a já opět stojím na pomyslným dortem, kde září opět o jednu svíčku víc. Sama pro sebe si říkám, jak je to možné, že se dechu nedostává a mysl je stále mladá? Dětský věk mám na dosah a přitom je tak daleko. Neskutečné věci se mi stávají stále častěji a já jen nevěřícně hledím, jak je to možné. Každodenní rytmus života skládá kostičky dnů a výjimečné okamžiky vytvářejí pestrou paletu roku. Chviličku se člověk zastaví a zjistí, že je krásné být na světě. Tolik milých osob, tolik lásky a důvěry, tolik radosti, šťastných úsměvů i pohlazení. Za to stojí těch několik drobných ranek, které získám v průběhu roku. Bez nich by totiž nebylo poznání radostného a šťastného. Nebylo by protiváhy důležitého a nepodstatného. Proto vítej další roku, neb jsem vděčná, že jsem tady!

Úsměvem vítám dnešní den, neboť jsem opět dítětem...

Týžová

Miluji být sama sebou. Trochu dětinská, stále potrhlá a bezstarostná, děsně zamilovaná do plyšových zvířátek a svých kluků. Ustrašená i nebojásná, veselá i vážná, hezká i škaredá, pečující i strhaná. Prostě já, se vším, co ke mě patří. Seriózní, bláznivá, legrační, klaunovská, posedlá honbou za lepším já, stále se vrhající do nových věcí, pečující o všechny ztracené duše, zachraňující každou živou bytost, mazlící se s každým psem i čekající na pochopení. Já, která se blížím věku padesáti let a přesto nevnímám pocit jasného místa a ukotvení v životě. Stále hledám, vrhám se a objevuji svět, který mě obklopuje. Toužím po dobrodružství a těším se, co nového mi život přinese. Pochybuji o sobě samé a plně důvěřuji svým chlapům. To jsou mé kotvy normálního života a světa. Oni jsou totiž tím, co mě dělá tím kým jsem. A proto chápou, věří, usmívají se a konejší, když jsem jogínkou, starající se maminou i neskutečně skutečným m..l..em...

Děkuji a vím, že jen s Vámi jsem tým!

Přechylovací

Napájí se, nenabíjí se. Vzteká se, přihlašuje se. Odesílá se, pere se. Napravuje se, naparuje se. Se sebou se děje tolik věcí, ale co je se, nikdo netuší. Samo se totiž pere, žehlí a skládá prádlo do otevřených skříní. Samy se stelou a převlékají postele z ložního prádla. Sami se prodíráme myšlenkami a plodíme sny. Se je tak krásným příkladem českého zájmena zvratného, že snad ani krásnější být nemůže. Je tak neosobní a přitom osobně spojité, až se musíme divit, co všechno se děje, aniž bychom se o to zasloužili. Děje se a koná se, směje se a koupe se, chvěje se a škrábe se, plánuje se a vymýšlí. Přitom se málo přemýšlí, kam se se schová, pokud bude potřeba výkonu. Neboť se je přeci samo o sobě, bez našeho přičinění a vlastního uskutečnění...

Neboj se, nedej se, větrem vždy kochej se!

Dumací

Jako nic se přehoupl den a máme tady další pracovní týden. Jaký bude a kolik přinese vzrušení? Co bude důležité a co ne? Užijeme si konečně vánoční náladu? Bude někdo slavit a jiný odpočívat v ústraní? Zatím nevíme, ale snad se brzy dozvíme ortel, který bude příznivý. V průběhu minulých dnů jsme uskutečnili vše proto, abychom dnes uspěli a mohli vyrazit s klidnou hlavou do svátečních dnů. Sice s drobnou obavou, která nás bude ještě nějakou tu chviličku doprovázet, ale také s nadějí, že všechno zlé je pryč. Sluníčko svítí, vítr se ustálil a s ním i naše domácí povětří. Sny se opět mohou snít a svíčky mohou zářit do ticha vánoční noci. Nic už nebude jiné a všechno bude stejné. Tak jako každý rok, tak jako napřesrok!

Vítejte v časech svých, dětí i dospělých...

Dohraná

Vyřešit,
naskočit,
kolem se
otočit.

Usmát se,
tancovat,
v duchu si
libovat.

Prát se a
pomáhat,
to každý
dělá rád!

Mít se a
zakládat,
věcmi se
ovládat.

Nestačí,
nestojí,
věci za
slzavé
údolí.

Není
nám
dopřáno,
dnes už
je
dohráno...

Nezmizí bolesti, v duši jsou šelesti!