To je jízda! Už je to tady zas. Rok se s rokem sešel a já opět stojím na pomyslným dortem, kde září opět o jednu svíčku víc. Sama pro sebe si říkám, jak je to možné, že se dechu nedostává a mysl je stále mladá? Dětský věk mám na dosah a přitom je tak daleko. Neskutečné věci se mi stávají stále častěji a já jen nevěřícně hledím, jak je to možné. Každodenní rytmus života skládá kostičky dnů a výjimečné okamžiky vytvářejí pestrou paletu roku. Chviličku se člověk zastaví a zjistí, že je krásné být na světě. Tolik milých osob, tolik lásky a důvěry, tolik radosti, šťastných úsměvů i pohlazení. Za to stojí těch několik drobných ranek, které získám v průběhu roku. Bez nich by totiž nebylo poznání radostného a šťastného. Nebylo by protiváhy důležitého a nepodstatného. Proto vítej další roku, neb jsem vděčná, že jsem tady!
Úsměvem vítám dnešní den, neboť jsem opět dítětem...
Žádné komentáře:
Okomentovat