Báječňáková

Záviny, vánočky,
cukroví, houstičky.

Od rána plánujem,
jak to zas přežijem.

Zítra se sejdeme,
do bytu vejdeme.

Dvanáct či dvacet pět,
to ví snad jen medvěd.

To jsou ty vánoce,
co přišly po roce.

To jsou ty oslavy,
kdy máš vždy obavy.

Bude to v pořádku,
nedojde na hádku?

Budeme v souznění,
nic se dnes nezmění?

Netuším, věřím však,
že přijde zas bílý mrak.

Přinese sněžení,
bude dost pečení.

Budeme společně,
budem nám výtečně.

Budeme s radostí,
brát rybu bez kostí.

A pak jak každý rok,
uděláme velký krok.

Všechno má přec svůj řád,
tak proč se už teď strachovat...

Mějme se báječně, krásně a skutečně!