Výchozí

Co je výchozím bodem našeho života? Je totožný s rodinným zázemím, nebo se na něm podílí jiné prvky. Odkud vycházíme a kam se vracíme? Otázky, které mi nedají spát a honí se hlavou sem a tam. Jednou mám pocit, že už jsem odpovědi blízko a za chviličku jsem opět na začátku. Otázka střídá otázku a v nedohlednu je kloudná odpověď. Neumíme přesně určit den ani hodinu našeho vzniku, natož, abychom dokázali určit bod, z něhož vycházíme. Umíme snad jen s jistotou říci, že náš život má svůj počátek. Ten, který si pamatujeme, ten, kdy jsme přišli na svět, či ten, který spojujeme s něčím pro nás významným. Přesto mě nepřestane škádlit vědomí, že bych ráda zjistila, co bylo východiskem pro můj život. Snaha rodičů o zachování rodu, láska či vyšší lidský smysl. Za sebe asi odpovědi nezískám, ovšem synovi bych jej říci mohla. Ne teď, ne tady, ale až se bude ptát a toulat se svým vědomím. Aby měl jistotu v době nejistoty a informace v čase choasu!

Nedej se zmást souvislostmi, běž za poznáním...

Vylučovací

Jak je možné, že jsem mohla někdy býti bez tebe? Jak jsem mohla žít a nic mi nechybět? Když na to pomyslím, nemohu se nadechnout a cítím velký tlak. Ruce a nohy mám těžší než olovo a každý pohyb je pro mě neskutečnou zátěží. Podívám-li se kousek dál, vidím svět v růžových barvách, problémy jsou vymazány a nic není neuskutečnitelné. Každý má svůj protějšek a všechno běží podle pravidel a jasných linií. Tečka jde na za dvojtečkou, čárka za háčkem a pomlčka za středníkem. Svět je jaký býti má, nic nikde nepřečnívá a také nechybí. No a právě v takovýchto chvílích vím, že věcí se nedějí bez příčiny a štěstí není jen tak samo o sobě. Všechno potřebuje prvotní imuls, aby se ten mohl rozvinout do krásy i plnosti. Proto nevylučujme neslučitelné a spojujme nespojité. Jen tak vznikne proud dění, který stojí za to žít...

Nestačí jen mít, musíš přitom i být!

Vyhraněná

Prásk, bum, třísk a cink, už to došlo až sem. Ještě včera vymetená obloha a sluníčko, dnes už jen vzpomínka, jak příjemné to bylo. Každým dnem se pomalu přibližujeme k podzimu a také venku je to znát. Stromy se začínají barvit do odstínů žluté a hnědé. Deštník se stal běžnou součástí denní výbavy a podzimní kabátky či boty nejsou přes den od věci. Pořád je před námi ještě mnoho dní, které musí uplynout, než nastane opravdová zima, ale v hlavě už mám jasno. Těším se a zároveň vím, že prožít další zimu bude opět o něco náročnější. Ranní vstávání plné tmy, šerý zákal po celý den a chlad, který zalézá do morku kostí. Stejně tak jiskřivé ranní slunce, pobyt na lyžích či výlet na běžkách, jsou neodmyslitelnou součástí zimy. A pak si vyber, tešit se, netěšit? Toť otázka, jejíž odpověď je zatím ve hvězdách, teď je nutné čelit náporu podzimu. Ale počkat, vždyť budou zase kaštánky... A vida, zase jedno pozitivum! Tedy vybrat si a plně se vyhranit není zcela evidentní. Mnohdy záleží na vnitřních pocitech a aktuálním naladění. Snad proto se opět nechám překvapovat každým dnem a pokusím se přiměřeně reagovat na vše i na nic...

Spojit se s jedním, neznamená zříci se možnosti svobodné volby!

Uvítací

S uspokojením přivítat nové a neopomenout nic ze stávajícího. To je předpoklad každé další fáze života člověka. Neustále se snažíme někam směřovat, být v pohybu a splynout s dobou, prací, okolím a lidmi. Jsme nadšeni z nových začátků, očekáváme změny a až mnohem později si uvědomíme jejich dosah i rozsah. Nejde jen o zkrácení vlasů, či výměnu baterií a můžeme jít dál. Každý nový začátek i koncem něčeho, co zde bylo, existovalo a fungovalo. Je tedy oslavou pokroku a celebrací časů minulých. Novým vzdáváme hold změně, starému děkujeme za skutečnost bylí. Bez konce jedné etapy by nebylo novostí, bez prolínání jednotlivostí by nebylo pokroku a bez ukončení by nebylo uvítání. To bychom měli mít na paměti vždy, když vítáme pokrok. Je to jen další krok na dlouhé cestě života, od nepatrných k obrovským, od mladých ke starým, od neznámého ke známým. Jen tento koloběh zaručuje rovnováhu mezi svítáním a stmíváním...

Vítej brachu, už jsem v prachu!

Předpřipravená

Den jako stvořený k lenošení. Za oknem prší, temné mraky se převalují z jedné strany na druhou a pod peřinou je jako v bavlnce. Nemít žádné povinnosti, tak to by si přál mnohý rodič, ale jak už to tak v životě chodí, je potřeba nachystat oběd, dokončit praní, zkontrolovat domácí úkoly, zajít nakoupit a ještě něco navrch. A než se nadějeme, slibně rozběhnutý den je ve své polovině. Čas se překuluje od půl k celé a mě nezbývá než se pustit do díla. Aby zbyl alespoň kousek doby na příjemnou knihu, musí se teď notně šlápnout do pedálů! Co totiž nestihneme dnes, dožene nás v průběhu týdne a energie nabytá o víkendu se ztratí v nedohlednu. Takže než podstupovat stres týdenní, zkusíme se dnes uskrovnit v lenošení a nachystáme se na možné útoky. Byť přijde i mnohé neplánované, o čem víme, to si splníme. Tak se nejen naladíme na další pracovní týden, ale dokonce předejeme mnohým rychlým zvratům školních úkolů. Tedy vzhůru do boje a za chvilku všechno je!

Odpočinek bude náš, až si všechno nachystáš...

Bezhlavá

Bolí, bolí, neustává, stále bolí moje hlava. Netuším co se v ní děje, snad se mi jen mozek směje. Snad je to tak v pořádku, že sobota jde po pátku. Nesoustředím svoje slova, promýšlím si věci znova, bflmpes se veze, do očí mi něco leze. Nevidím a neslyším, kolem déšť a hustý dým. To zas bude sobota, kolem samá robota. Nikde žádné spočinutí, to je přeci k pominutí. K tomu jistě slyším sviště, jak si píská do kroku, že snad ještě nikdy nebyl na zeleném obroku. To jsou věci, to je síla, v hlavě jenom velká díra, nemám na nic pomyšlení, že se dneska někdo žení? Páni to je pomatené, co mou hlavu k tomu žene, co mě ještě napadne, že mi hlava upadne. Nevadí mi vůbec nic, ať už je to bolest pryč! Ať zas svítí sluníčko, ty mé malé zlatíčko...

Bez hlavy nelze žít, s bolestí musím být!

Uspořádaná

Tak a máme opět pátek. Konečně se přiblížil čas odpočinku, plný čtení a milých domácích povinností. Ještě stihnout dokončit rozpracované pracovní úkoly a pak už rychle hurá domů. Cestou nakoupit, vyzvednout balíčky na poště, zastavit se u rodičů a pak už si snad i já hodím nohy na stůl a budu odpočívat. Vím, že víkend uteče jako voda a zase budeme mít pondělí, ale i tak se je nač těšit. V hlavě už mám jasno a vím, co rozhodně dělat nebudu a s čím se možná poperu. Sice si řekneme až v pondělí, ale tohle mi snad vyjde a zasloužený čas odpočinku si aktivně užiju. Plánuji od každého kousek, abych se netrápila pocitem viny ze samotného odpočívání a tak se mi jistě podaří užít si volný čas s dobrou náladou a úsměvem na rtech. Snad potkám i nějaké to zvířátko a rozhodně se nenechám vtáhnout do žádných komplikovaných akcí. Plány jsou jasné, uspořádání také, tak teď už jen samotná realizace!

Pořádání bez hádání, to je správné ducha hraní...