Světelná

Na světě se dějí neskutečné události, před kterými neutečeme. Nejsme schopni obrnit se proti zlu a neštěští, které se děje. Snažíme se otevírat svá srdce, nabízíme otevřenou dlaň. A co za to máme na oplátku? Jen strach, bolest, starosti a nezbytnou ostražitost i nedůvěru. Na začátku se snažíme nepřipouštět si negativní skutečnosti, ale když ty sílí, nezbývá, než si přiznat, že toto nelze zvládnout. Jak lze bojovat proti skrytému a předem neviditelnému zlu? Jak se obrnit proti zlobě myšlenek a fanatizovaných lidí? Je možné zabránit dalším útokům na bezbranné? Jen těžko si dovedu představit bolest těch, kteří přišli o své blízké. A přesto cítím, že je nutné vpustit světlo do našich životů. Jen světlo oslepí hloupost a zažehne sílu odporu. Jen světlo vpustí záblesky pozitivní energie do zloby a nenávisti. Na světlo vyplují souvislosti a hrdá síla, spolu s odvahou čelit zlu, jej porazí. Proto dejme zažehnout světelným mečům a připravme naše srdce ke spojení k dobrému. Vždyť lepší svět a klidnou atmosféru budujeme pro naše děti!

Světlo v duši a odvahu v srdci pro boje velké i malé...

Dobová

Co je čas a co znamená pro mě, v mém životě? Je to jen jedna z dimenzí trojrozměrného prostoru života a lidského bytí? Nebo se jedná o veličinu, která je natolik vzácná, že její poznání nám neustále uniká? Při vyslovení slova čas se nám jistě vybaví mnohé příměry a asociace, které jsou subjektivně zabarvené podle samého vnímání hodnoty času. V útlém batolecím věku je to doba měřená úseky mezi hraním si, spaním a rozvíjením se. Ve školním věku pak doba strávená nad úkoly, ve škole, v kroužcích a prostor spolubytí v rodině. Je to doba vyplněná hrou, povinnostmi, dětskými starostmi i radostmi, kdy pojem čas je něco relativního, co měříme dobou do vánoc, časem volna o víkednu či prázdninách. Jak rosteme a dostáváme se do koloběhu časové spirály, zjišťujeme, že čas je důlěžitým měřítkem i hodnotou našeho života. Je to něco velmi subjektivního, osobně prožívaného, omezeného a zároveň obrovsky nevyčerpatelného. Je to doba strávená nad spaním tohoto příspěvku, čas nákupu vánočních dárků, ale také období radosti, lásky a porozumění. Je to vše kolem nás i v nás... Nezachytitelný okamžik dojmů, který nelze vyjádřit, zachytit a přesto jej měříme i dělíme. Je s námi bytostně propojen a dává rozměr životu, který máme dán. Snad proto bychom jej měli žít, prožít, užít i použít ke všemu, co chceme, můžeme, musíme, v co doufáme, věříme, do čeho se nutíme a v čem se nudíme! Je to jen a jen hodnota našeho osobního světa, se kterou bychom měli umět nakládat... Nemáme málo času, jen jen hodně promarníme, proto neztrácejme nic a získejme mnohé.

Dobu na čas a čas na dobu, ať pro radost či zlobu!

Nadějná

Kolem proudí život, lidé se pohybují rychlostí blesku a vše pulzuje. Děje se prolínají, ze všech stran je slyšet zvuky rytmu života. A přesto najdeme místo, kde není nic, než vnitřní duchovní prožitek. Je to cesta děje, zvaný naděje. Perspektiva se proměňuje, člověk vnímá své spojení se zemí a vyšším principem. Kořeny a vztahy kolem nás spojují s vnějším světem, duchovní spojení je svázáno s vyššími prvky. Přesto v harmonii a souladu, který dává naději, že život není jen zběsilou honbou za materiálními prvky, ale dává prostor pro duchovní prožitky. Emoce, vnitřní postoje, lásku, odvahu a obezřetnost ke konání i jednání. Jednou s vědomím, že vše je přesně jak má být a jindy naopak. Co by mělo zůstat je naděje, se svou silnou odvahou čelit negativnímu s otevřeností srdce a radostně přijímat vše krásně pozitivní... Oboji v koktejlu obyčejného života, který tak výjimečný!

Nadějný stav ducha a smysluplný život...

Obezřetná

Máme oči a přesto mnohdy nevidíme. Nedáváme pozor a posihuje nás krátkodbý výpadek vidětní srdcem. Jen tak si lze vysvětlit, že se dostáváme do situací, kdy je naše bdělost i připravenost na bodě nula. Víme, jak se zachovat v různých situacích a přesto stojíme zcela zaskočeni jejím vývojem. Jak se to mohlo stát, říkáme si v duchu a kompenzujeme následky srdeční slepoty. Jednou z příčin lidské neopratrnosti je naše vnímání věcí do hlouby a zájem pouze o povrch. Pokud je něco, co stojí před námi reagujeme sice obezřetně, ale soudíme jen na základě vnějšího, úzkého a individuálně egoistického úhlu pohledu. Jenže nejen náš vnější svět, ale také vnitřní prožívání si zaslouží bezpečné cesty a obezřetné jednání. Pro život potřebujeme hluoký pohled do vnitřního světa i vnější hodnocení daného. Jen ten, kdo vidí srdcem ví, na čem v životě zálěží... A to je podstatou obezřetnosti, vědět na čem záleží, mít na zřeteli to, co dává našemu životu oporu a směr. Nedílnou součástí je také fakt, že nám obezřetnost umožňuje poznat, co ode mě lidé po mém boku potřebují a jak ji v tom mohu pomoci já. Kde je mé místo ve světě ostatních a jak důležitými prvky ostatní pr můj život jsou.

Život je potřeba žít s takovou rozvahou a opatrností, aby byl k bytí!

Hloubavá

Temná rána a tmavé večery mě nutí více přemýšlet. Dívám se kolem sebe stejně jako jindy, ale tentokrát se mnohé jeví jinak. Jako by každičkému detailu chyběl přímý sluneční pohled a vše bylo zahaleno do mraku tajemna. Je to poměrně zvláštní, když vím, že se věci tolik nemění a přesto jsou tak jiné To co vypadá na denním světle normálně, získává ve svitu svíčky a tmavém rohu pohoje zvláštní nádech. Sloni pochoduji, oslík se přetahuje s velboudem a nad tím vším dozírá andělská maminka se svým hošíčkem. Tisknou se k sobě, oddělit je nelze a celeke je úchvatným divadlem pro oko i duši. I proto má tma tolik tváří, stínů a šedivých poloh, které jinde nespatříme. I proto je dobré se s tímto kouzlem pomazlit, polaskat a užít si jej, dokud je tady s námi. Je to jen a jen stín a přece...

Jedno světlo, jeden stín. Jedna láska, co teď s tím?

Pozitivní

Tak a je tady další pondělí, další nový týden, plný práce, starostí, úsměvů a radostí. Ideální čas pro pozitivní myšlenku a klidné nastartování dne. Znáte lepší, než dobrou snídani s milou společností? Já ne a proto dnes, jako každý jiný den snídám s těmi, které mám ráda. S medvědem, panteřicí, jogurtem a šátečkem se skořicí. Ideální začátek ideálního dne, který uběhne a já zase budu tady. Teď jsem tady také a zítra zas, jen v hlavě se mi honí, nepromarnit svůj čas. Proto usedám k práci i radosti, proto se snažím hledat pozitivní schopnosti. Snad proto mám na duši tichoučkou melodii, která mě podporuje a nic nezabíjí. Je jen tím co je mi právě teď dáno, že zas je přede mnou pondělní ráno. Jak jej však začít mám, co všechno zkusit smím? Je to jen na mě a nikde už žádný stín. Proto jdu do toho a už je hotovo, chmury se rozletí, jak nepořádek do smetí. A já se v tichu svém rozvinu do klidu, bude tu čas na sebe na vědu...

S pozitivní myšlenkou nejdál dojdeš!

Rozpětí

Poklidná neděle líně plyne, slunce venku svítí, nebe je modré a všechno vypadá, krásně. Ráno je kouzelné, dopoledne pracovní, oběd výtečný a procházka povzbuzující. Je prostě neděle a na všechno je dost času. Na příběhy, na lásku, na starosti, na radosti, na domácnost, na školu, nač si jen vzpomeneš. A že je na tom světě možností, to víme každý. Každý je máme, každému se nabízí, je jen na nás, co zvolíme. Lenost, výmluvy, poflakování, nebo aktivitu, čestně dané slovo a pracovní nasazení. Jen na nás je, jak moc roztáhneme křídla, jak dalece se pokusíme vzlétnout a co vše chceme shlédnout. Život nám dává možnosti, okolí je formuje do příležitostí a my z nich tvoříme osobní světy. Jednou plné radosti a pochopení, jindy smutku a zklamání. Pro dnes však platí, že klid, harmonie a sluneční svit, dávají mé duši klid.

Roztánout křídla ovšem nestačí, podstatné je také umění šťastného návratu...