Některé návraty jsou těžké a jiné jsou ještě těžší. Netuším, ke kterému z návratů patří ten z naší letošní dovolené. Byla totiž tak intenzivní, naplněná vším, co dovolená má mít a zároveň také plná nových impulsů, které jsem zatím ještě na dovolené nezažila. Ač na známých místech, se stejnými lidmi, tak uvnitř se cítím jiná. Něco se změnilo a já vím, že už mě to bude stále nutit přemýšlet, přemítat a promýšlet kroky, které mě čekají. Nejraději bych stále byla v té dravé, mladistvé době, kdy nic nebylo problémem a všechno se otevíralo. Ale to už tolik neplatí, nebo alespoň pro mě né. Mám totiž pocit, že mi ujel vlak a já se dívám na jeho zadní světla... Někdy se mi ještě podaří na chviličku nastoupit, ale vždycky velmi rychle vypadnu z tempa a jsem vyhozena. A pak stojím, jako právě teď a koukám, nevěřícně hledím a říkám si, co bude a jak? Mám vlastně ještě šanci? A v čem je? No a tak stále dokolečka dokola...
Ať žijí návraty!
Žádné komentáře:
Okomentovat