Tolik nejistoty a vnitřního neklidu, kolik v sobě mám. Rozdávat bych mohla po hrstech a přitom vždycky dokážu podržet ostatní. Navenek jsem silná, nezávislá žena, která se tváří, že všechno hravě zvládá, ale uvnitř jsem ustrašená holčička, která se bojí, že neuspěje. Že zase bude srovnávána se všemi těmi úspěšnými, lepšími, předchozími a klidnějšími dětmi, které jí byly ukazovány jako vzor. Nicméně dnes už nejsem malá holčička, dnes už jsem dospělá žena a tak bych se měla chovat a nemělo by mě dostávat do úzkých to, když slyším, vidím, nebo si přečtu něco, co se mě dotýká. Nikdy to není myšleno úplně na mě samotnou, ale na danou situaci, daný prostor, okolnosti, čas, skutečnost ve které se to dělo a já jsem byla toho všeho součástí. Důležité je si z toho odnést jen tolik, že tyhle věci se dějí, dít se budou a nebrat si je osobně. Ne vždy můžeme být na stejné lodi a stejné vlně... To ještě neznamená, že když já na ní jsem, že se jí nenechám nést a je na mě něco špatného. Dělám jen věci s nejlepším vědomím a svědomím, s nasazením a láskou, abych se mohla sama sobě podívat do očí a říct, bylo do fajn!
Věř si a konečně chápej a tolik netápej...
Žádné komentáře:
Okomentovat