Honíme se, abychom splnili všechny úkoly, než bude konec pracovní doby. Zkoušíme dokončit zadané povinnosti, než bude konec dne. Nechceme přenášet úkoly z jednoho dne na druhý. Žijeme stále ve strestu a jsme v jednom velkém koloběhu úkolů, povinností, závazků a cílů. Nevnímáme, co jsme právě minuli, ale jasně víme, co chceme vidět za dva měsíce na dovolené. Plánujeme volné dny, kdy nebudeme vůbec nic dělat, zrychlujeme tempo našich běžných dnů a hektika je neskutečná. A přitom všem si vlastně ani nestačíme uvědomit, že jediný dokonalý způsob jak žít je už dávno dán. Znali jej naši předkové, řídily se jím naše babičky i naši dědové, jen my jsme to stále nepochopili. Je to být vnořen do přítomného okamžiku, tady a teď. Byť to někdy znamená velmi intezivní bolest, ale i radost. Je to spojení silného deště, větru, slunce i horka, ale je to jediná možná, pravdivá a jasná cesta k naplnění našeho života. Toho, který stojí za to a ve kterém stojí za to prožít náš život!
Buď svůj a při mě stůj...
Žádné komentáře:
Okomentovat